Loupak.cz - Vtipy

Saddám Husajn sedí v kanceláři a přemýšlí, koho má napadnout, když mu zazvoní telefon: „To je pan Husajn? Tady je Paddy z hrabství Cavan v Irsku. Chci vám sdělit, že vám vyhlašujeme válku.”
„To je důležitá věc, Paddy,” povídá Saddám. „Kolik mužů má vaše armáda?”
„Počkejte - já, bratranec Sean, soused Gerry a naše parta z hospody. To je osm lidí.”
Saddám si povzdechne: „Paddy, musím ti oznámit, že na můj rozkaz čeká milion mužů ve zbrani.”
„Tak počkejte, zavolám vám znovu.”
Příštího dne Paddy opravdu volá: „Dobře, pane Husajne, ta válka platí. Museli jsme si sehnat nějakou výzbroj.”
„A jakou výzbroj máte, Paddy?”
„Dva kombajny, buldozer a traktor z Murphyho farmy.”
Saddám si zase povzdechne: „Musím ti sdělit, Paddy, že mám 16 tisíc tanků, 14 tisíc obrněných transportérů a ve zbrani mám teď půldruhého milionu vojáků.”
„Opravdu? Tak já vám zase zavolám.”
Jak jinak - příští den volá Paddy zase: „Pane Husajne, tak ta válka platí pořád. Pořídili jsme si letectvo! Do Tedova ultralehkého letadla jsme namontovali pár pušek a přidá se k nám ještě bridžový kroužek.”
Saddám minutu mlčí a potom se ze sluchátka ozve: „Paddy, já mám 1000 bombardérů, 500 útočných Migů 19 a od našeho posledního rozhovoru se armáda rozrostla na dva miliony mužů.”
Dalšího dne Paddy volá znovu: „Dobře, pane Husajne, tu válku musíme bohužel odvolat.”
„Škoda,” řekne Saddám zklamaně. „Kam se poděla vaše odvaha?”
„No, probrali jsme to a došli k závěru, že dva miliony zajatců nejsme schopni uživit!”

Dva vojáci válčí v zákopu, když mezi ně náhle přiletí granát. Prvnímu se nic nestane, ale druhému granát natrhne ústa. Na ošetřovně pak ten zdravý vyčítá zraněnému: „Ty se směješ, ale mohlo nás to zabít!”

Ptají se generála novináři: „Tady ve zprávě se píše: Jaderný výbuch o síle 20 až 150 kilotun. Jak tomu máme rozumět?”
Generál odpovídá: „No, my jsme původně mysleli dvacet. A ono to zatím bouchlo pořádně!”

Když velitel zakřičel nástup, běžel na autobusové nástupiště.

Baví se dva Iráčané: „Víš, jaký je rozdíl mezi stíhačkou a fackou?”
„Ne, jaký?”
„No žádný - přiletí, ani se nestačíš divit.”

Heydrich přijde za Háchou a oznámí mu, že hodlá zrušit stanné právo. Hácha se zděsí: „Jen to prosím vás, excelence, nedělejte, vždyť je to jediné právo, které jste Čechům dal.”

Nejmenovaný poslanec testoval stíhačku. Usadil se na zadní sedadlo, připoutal se, zapnul interkom a hrdinně hlásí, že je připraven.
„Tak uvidíme,” říká si pilot, odlepí stroj od země, prudce zatočí a ze zadního sedadla se ozve: „No, to jsem čekal.”
„Jak to mohl čekat,” říká si pilot, „vždyť mi nikdo nestanovil určitou sestavu.”
Zvedne stroj kolmo nahoru, zapne plný tah a zezadu se ozve: „No, to jsem taky čekal.”
Pilotovi to nedá, a udělá s politikem otočku vzhůru nohama. A ze zadu se ozve: „Tak to jsem nečekal.”
Když přistanou, ptá se pilot: „Pane poslanče, co to znamenalo, čekal, nečekal?”
„No, když jste odstartoval, tak jsem se pochcal. To jsem čekal. Jak jste to zvedl nahoru, tak jsem se posral. To jsem taky čekal, ale jak jste udělal ten looping, tak mi to všechno napadalo do helmy a to jsem teda nečekal.”

Na velkém vojenském cvičení jede poručík džípem po bahnité polní cestě a v zatáčce vidí jiný džíp, důkladně zapadlý v bahně. Zastaví, zasalutuje plukovníkovi a říká: „Pane plukovníku, váš džíp zapadl?”
Zrudlý plukovník za volantem se zarazí, pak vyskočí z džípu, jde k poručíkovi, podá mu klíčky a suše prohlásí: „Můj ne, váš!”

Washington, DC. - Prezident odměňuje vietnamské veterány. Za odměnu splní každému veteránovi jedno přání. Veterán Joe si přeje, aby mu změřili délku penisu od špičky až po konec varlat. Za každý centimetr délky si přeje jeden dolar. Začali přeměřovat od špičky, níž a níž...
„Kde máte koule?” ptá se najednou prezident.
„V Hanoji,” hrdě odpovídá Joe.

Britský tisk: „Francouzi by měli přijít, aby naučili Iráčany, jak se mají vzdávat.”